Jedné noci

Jedné noci

Měsíc mi svítí do okna pokoje,

stříbrný paprsek nočního světla mi nedává spát,

němým svědkem toho světla mé oko je

vzbouřeno srdcem, co nepřestává k tobě láskou plát.

Natažen na skřipec byl bych raději,

vodu pil bezednými doušky nekonečného moře,

nežli sám tady utápět naději,

být jak bludný kámen opuštěn na kamenné hoře.

Vysoká zeď, která je překážkou lásky,

s každičkou vteřinou ztrácí na své neskonalé výšce,

ještě pár hodin a budem spolu – bude po překližce,

jsme si blíž, určitě, už vidím tvé vlásky.