Vločky na řasách

Už nepláču
a nezoufám,
ač krutý byl to zásah,
začínám svou tvář
umývat od solí
a s vločkami na řasách
léčím bolest
soukolí…

Už netrýzní mne
hluboké vzpomínání,
nemůžu však spát,
když na dobrou noc,
smsky nepřichází,
jen to zlé snůzdání
působí bezmoc,
všechno mi tak schází
a srdce bije do hrudi,
jak beru si tě celého
takhle do dlaní,
jenže pak se vždycky
probudím…

Už je to pryč,
ty doteky žhavé,
kde je ta síla žáru očí,
naše energie šelmy dravé,
snad pod sněhem, v závějích,
tam visí někde na úbočí,
co každý den
myšlenky mé míjí,
jak líbáš jemně na rty
a ještě jemněji na šíji,
ale kolem mě už
teď lítají jen ptáci
a já pořád dýchám,
pořád žiju,
i láska bolavá
je můj motor hnací…

Už nepláču,
ale úsměv bolí,
musím počkat,
až ta má něha
trošku povolí,
je jí příliš,
do peřin ulehá,
všude ve mně
křičí,
hlásá ách
a vločky mi přitom
v tichosti
tají

na řasách…