Modlitba za Rachel

Ve stinných koutech
lapení motýli v síti
máváme křídly na pozdrav prázdnotě
jak rosa ulpěla na rtech
ozvěna neznalá odpovědí
zlé proč podobné kometě.

Můra či motýl
těžko je poznáš jsi jak v snách
a přitom se cítíš být obojím
a srdce tvé tiká a křičí „bolím“,
pochodeň strachu hoří v tmách
a cesta vede středobodem, vím…

Nejtěžší krok je vždycky ten první,
když vstupuješ do kruhu neznámého
jsi ostrov vprostřed oceánu ,
marně čekáš rozednění.
a připomínáš tonoucího
co touží dostat už jen ránu
(z milosti)

Je tma těžká jak kamení
ta tíha ruce rozpřahá
a bolí jako ostří nože rozpálené doběla,
snad je to pouhé znamení
jen sen ,co na tvé spánky sahá,
chci abys jedno věděla, žes na to sama nezůstala.

Každý zlý sen jednou snad zmizí
hledím a vždycky budu dál
do oken nového dne po tvém boku,
věřím, Že bolest co zbyla Ti stane se cizí
a odletí zlehka na křídlech motýla žal
a štěstí se navrátí s příslibem věků.

Modlím se za Tebe, do očí hledím,
vidím v nich hvězdy, vesmír, svět
dokud si se mnou přece se točí,
co bude dál nevím,
znám Tě už nazpaměť
a přece objevuji každý den Tvou krásu,
neslibuji vykoupení,spásu,
jen,že se mnou jsi v bezpečí.