Vztah na hodinkách

Koupím si digitální hodinky,
abych na vteřinu přesně věděla,
jak dlouho už jsme dneska spolu.
Změřím si dobu, kdy mám pocit,
že padám do propasti dolů.
Když si se mnou vyměňuješ názory
a já s nesouhlasem cítím velký spor.
Láska pak k tobě je cítit asi jako na podlaze chlór.

A na druhou ruku si dám hodinky s ručičkami.
Abych viděla,
jak velký kus cesty ušla jsem s tebou mezi potyčkami.
Jak velká rafička jako rychlík dohání svojí sestru.
Každý pohled na hodinky mi ukáže,
jak dalekou s tebou jsem ušla cestu.

Kolik bolesti jsem kvůli tobě protrpěla,
versus pár hezkých okamžiků,
když si byl součástí mé duše i těla.
Na tyhle okamžiky stačily by jedny malé sluneční hodiny.
Vždyť ty krásné chvilky byly jen okamžik malý-nevinný.

Do kalkulačky pak zadám alfu a omegu,
na on-line kalkulačce pár čísel do webu.
Vyjde mi výsledek plus/mínus nějaké rozdíly
a verdikt takový, že bysme se k sobě sotva hodili.