Něco o lásce

Poslouchám,
co děje se mi.
Za maskou tváří,
nechce se mi.
Přetvářka klamná,
co životem mě provází.
A přání marná,
vítají nesnází.

Odpověď prosím,
v srdci se ptám,
v tichosti nosím,
otázky, které znám.
Jen závan naděje,
v srdci mi zní,
že zase probudí,
se dávné sny.

Proč jen mám doufat,
v samotě mých dnů.
Potichu doufat,
Splnění krásných snů.
Pomalou poklonu,
snažím se chápat,
doufat však nemohu
v temnotách tápat.

Chtěl bych však raději,
poznat tvá slova,
než marnit naději,
adoufat znova.
A říci každý den,
co srdce bolí,
aby můj krásný sen,
našel obojí.