Zrůda

pěkná jsi
tiše si v oblacích bloumáš
beze slov
se zraky
ode mne odvráceny napořád
létáš si v bezprostředním tichu
a beze hlasů
navodíš si galeje plné zlotřilců
raději než mne
houpáš se jimi
a před kanálem pohasneš si
balvanem ránu zakryješ
v jejímž nitru já naleznu klid
a pak že jsi pěkná
stohlasými otroky
zvedat se necháváš
za přirození