Dopis

Kolikrát jsem zmuchlala,
papír se slovy, jež měla jsem ti říct,
a se slzami šeptala,
tvé jméno do polštáře...
Kolikrát snila jsem,
o obrazu tvé tváře.
Chtěla jsem tě pro sebe,
tak trochu troufale
teď jen choulím se,
bezbranně a zoufale.
Já nějak neumím vyjadřovat city,
to poznali jiní,
a bohužel i ty.
Jsem zbabělec avšak neškemrám
a tak si prostě jenom myslím,
prosím vrať se.

Chybíš mi.