Sama

Sama v pokoji sedím
a na padající sníh smutně hledím.
Vzpomínám, jak jsi mi lásku vyznával,
tehdy netušila jsem, že jsi si se mnou zahrával.

Nezáleželo ti na tom, jak se mám,
hlavně, že v posteli jsi neležel sám.
Neposlouchal jsi mé prosby a přání,
důležité bylo jenom večerní milování.

Každé ráno po probuzení,
zjistila jsem, že vedle mne nikdo není.
Nechápala jsem, spíše pochopit jsem nechtěla,
tvou krutost a zároveň tvář anděla.

Tvé brzké odchody vysvětlovala jsem si prací,
brzy zjistila jsem, že mé city k tobě se ztrácí.
Teď tady s naší malou holčičkou sedím,
její pláč utěšuji láskyplným obejmutím.