Noc, vítr, déšť

Noc, vítr, déšť

proč láska dál nechce kvést

a motýl co bloudí v záclonách

jsem prý já v různých proměnách.

 

Pocit mám

že drápy šelem do těla mi tnou

všechno kolem mlčí

je těžké skončit s touhle hrou

neviditelnou

 

Tak chvíli stůj a tleskni do dlaní

ať slyším lásky mámení

že v gejzírech se vrací

a pryč odchází

ta noc, ten vítr a déšť

 

Proč dál měl bych jít

sám, podél stínu měst?

kde chlad vše odnesl

do slepých ramen řek

co pro mě tak nehybné jsou

 

Vím, že čistá je láska

ta se nedá s ničím splést

mlčím, ale mé bláznivé Já

až na okraj světa, chce tě vést

 

Tak chvíli stůj a tleskni do dlaní

ať slyším lásky mámení

že v gejzírech se vrací

a pryč odchází

ta noc, ten vítr a déšť

 

(Hanuš Šparlinek, 30-31.1.2013)