Z kaluže slz

Z kaluží slz zvedám vzpomínky svý,
dětský hry, lásky,
prsteny naše zásnubní...

V potůčku krve hledám svoje staré Já,
ztrácí se v hloubce,
v hloubce,
v níž je černo černá tma.

V řece přání skládám osud svůj,
věrnost a lásku,
to už mi neslibuj.

Na moři dalekém projíždím každý pevný břeh,
a Tvý jméno se leskne v hladině
a vítr šeptá, připomíná mi Tvůj dech...

Do oceánu vypustím myšlenky své,
ty poutají mě k Tobě,
jak návnadu mi srdce z těla rve

Utápím už naše přání,
končím tuhle hru,
vždyť máš dávno novou paní,
co chová Tvou dceru...