Cesta pryč

Já utíkám od lásky.
Již loučím se s tebou,
jako hladké oblázky,
jež řeka vzala s sebou.

Cesta to jest dlouhá
a začíná zde u mých vrat.
Myšlenka jen pouhá
sotva ptá se na návrat.

Protože každé vzplanutí
jednou krutě zhasne.
Zhasnutím mě přinutí
vzdát se toho co je krásné.

S sebou na cestu si beru
tvrdohlavost jako štít.
Svoji duši tiše deru
bych nemusel se krutě mstít.

Má čest mi bude ořem
jež cestu krušnou zkrátí
mezi mnou a hořem
a lásku mou tím zhatí.

Strach mi bude lukem
jež šípy máčené má v jedu.
Ten skončí s každým mukem
z nějž zbyl již jen kus ledu.

Hrdost zastane mi meče
jež srazí lásce hlavu.
Z mého srdce krev mi teče
by ukojila žízně davu.

Má samota je brněním
jež mé srdce chrání.
Zhotovené uměním
jež dávno není k mání.

Cesta bude velmi krutá
skončit může z nenadání.
Mysl přesvědčením skutá.
Nejde o cíl, neb o putování.

E