Ztracená

Nechceš spát

v tmavých komnatách

ve kterých chladný vítr

začal vát

Podél zdí

věčných nářků nechceš  znovu jít

nahá je duše

nemáš co skrýt

S tebou jsem

a ten půvab křídel plameňáků

špatné chvíle co zebou

dám do sejfů a pevných zámků

Strmý sráz

v zemi prázdné a mlhavé

ve zlatých polích budu stát

pro tvé kroky vrtkavé

Někdy ztracená

bloudíš ve sněhové bouři

co nocí do rána

tě smutkem zkouší

V prach se rozpadá

ta dávná pevná mříž

že dál chráním Tě

 možná uvěříš

S tebou jsem

A ten půvab křídel plameňáků

špatné chvíle co zebou

dám do sejfů a pevných zámků

(Hanuš Šparlinek, 6.2.2013, v Jánských Lázních ve Skibaru)