Jak vymírají sny

Už neexistuje den kdy jsme se potkali
Kdy nitky své jsme protkali
Už není naše osmá barva duhy
Ta doba kdy jsem si říkala
Když jeden z nás umře
Tak umře i ten druhý…

Chtěla jsem
Abys mi 23:23 zase napsal že mě miluješ
Abys zalil zas mé škváry
Chtěla jsem
Malovat do oken vzdušný čáry
Za tebou
Po raccích posílat vzkazy
Jíst s tebou oříšky wasabi
A chutnat ostružiny
Snad v tobě vrazi
Způsobili
Že už jsi tak
Úplně jiný…

A pak jsem taky chtěla
Slíbat ti ze zad vůni dřeva
Sypat ti za krk chomáčky sněhu
Vplouvat prsty do tvých vlasů
Jít si pro tu něhu
A zakotvit ve tváři
Do těch časů
Věčných povzbuzení
Sladkého kuropění
V tvým cestáři
Pane lháři
Ubožáku
Božský žháři
Střemhlavý ptáku
Chtěla jsem
Skládat ze tvých řas
Notovou stupnici
A cestovat ve tvým spánku
A tenkou udicí
Lovit tvý sny
Dotýkat se souhvězdí
Tam kde už vlaky nejezdí
Ani letadla nelítaj
K osmý barvě duze
Jo to byl ráj
Kde díky tobě pak
Ztratila já svý iluze
Ale možná je to vlastně dobře…

Bylo to hrozný
Byla jsem horníkem
Který zapomněl
Kudy vede cesta nahoru
A trvá to než člověk vybrečí moře
A vysvobodí svýho oře
Od smutečního chóru
Chtěla jsem
Stulit se a nepustit
Ale doufám že teď už nechci
Život je hledání a poznávání
Nový přání
Klam a zdání
A já vím
Že jednou mi někdo vrátí
Ten poslední
Nedostaný polibek…