Tycho (de) Brahe

Jdu s hlavou v oblacích jsem Tycho de Brahe,
otáčím vesmírem na podpatku,
sluneční soustava srdce mé-sněží hvězdami,
čekajíc tiše kometu Encke,
odnesla lásku mou za úsvitku,
své tajemství svěřil jsem hlíně a Matce Zemi.

Rád se všeho vzdám za střípek z toho chvostu
i duši, kterou mám, dám nezvanému hostu,
to ďáblu přísahám svou oddanost a poctu,
ať do pekelných jam se propadnu a vrostu,
to ďáblu přísahám svou oddanost a poctu,
ať do pekelných jam se propadnu a vrostu.


Ať žil jsem jak jsem žil,
tak bylo to vždy v pravdě,
v tom vesmír je mi svědkem,
svůj život přislíbil
jsem lásce krásné vědě
ať ďábel nebo Bůh, bdím dál nad rozsudkem.

Rád se všeho vzdám za střípek z toho chvostu
i duši, kterou mám, dám nezvanému hostu,
to ďáblu přísahám svou oddanost a poctu,
ať do pekelných jam se propadnu a vrostu,
to ďáblu přísahám svou oddanost a poctu,
ať do pekelných jam se propadnu a vrostu...

Sestoupil ke mně Bůh,
dal ruce na ramena,
z odkazu dobrých chvil,
žij,vesmír klekne na kolena,
duše tvá démant na vahách,
Tvůj sen noční motýl.

Rád se všeho vzdám, za střípek z toho chvostu,
vím,když to udělám, pak neuniknu trestu,
svou duši na vahách,sám řídím svoji cestu,
zlou smlouvu měním v prach, chci čest svou za nevěstu,
svou duši na vahách,sám řídím svoji cestu,
zlou smlouvu měním v prach, chci čest svou za nevěstu

Modlíc se tiše ke hvězdám,
jsem poutník po mléčné dráze,
hledajíc vlastní kus vesmíru,
ač přijde den, kdy se všeho vzdám,
vstříc černým děrám jde se snáze,
chci tisíckrát umírat pro víru.

Rád se všeho vzdám, za střípek z toho chvostu,
vím,když to udělám, pak neuniknu trestu,
svou duši na vahách,sám řídím svoji cestu,
zlou smlouvu měním v prach, chci čest svou za nevěstu,
svou duši na vahách,sám řídím svoji cestu,
zlou smlouvu měním v prach, chci čest svou za nevěstu