Tobě

Půlnoční hvězda ti na vlasy září,
vločky jsou z vesmíru
a kolem nás ve víru,
se s měsíčním svitem ty vločky páří.

Hned se zas uklidní a lehnou si do vlasů,
ten měsíční závoj, sahá ti do pasu.
Vesmír dnes v noci sestoupil k nám,
šeptám si potichu než pusu ti dám.

Luna má zvláštní svit a čarovnou moc,
anděla rozsvítit člověku na pomoc.
Vždy blízko byl cítit, vím já až moc,
že v tobě je skryt, to odkryla noc.

Anděla svého si v náručí schovám,
ten křehký dar shůry už z rukou nedám.

Tím světlem jistoty ty svítíš jen pro mě,
i když teď musím spát sám v cizím domě.

Čtu si teď v Bibli a o ráji je tu,
že stačí mi slyšet od své Báji jednu větu.