Pro V. (IX.)

Pro V. (IX.)

Kouřím
vykloněná z okna
s tím posledním absurdním hříchem
nejsem schopná cítit
a přesto tě miluju
jako ještě nic jiného
Hloupá klišé se mi
derou pod pero
ale všechna vyjadřují
to čím jsi pro mě:
vším
Připadám si jako pitomec
uzavřená ve své kleci okleštěných
myšlenek a omezeného života
Ráno mě přijdou zastřelit
můj svět nikdy nebyl plnohodnotný
Nemohu ti nic vysvětlit
protože ve svých myšlenkách
nikdy nejsem mnou
Neutěšená noc mi nedává žádného východiska
je černá a nevidím na krok
ani na mou špičku nosu
která by mi možná
dala pocítit skutečné věci
a skutečnou mě