O lásce ležící na skládce

Bez nutného plného vědomí
v pozadí černého svědomí
vzpomínám na ten výhled
vnímám že ztrácím přehled
o svých skrytých citech.

Ač nechci, tolik jsem se bránila
těžce jsem se při tom zranila
a jizvy, jak napsal, nezmizí
když jsme si neustále více cizí
a to jizvy znova párá.

A tak krvácí, mé srdce zničené
protože jen pro něj bylo stvořené
zahozené v koši navždy leží
přesto všechno čas dál běží
a nedá se dělat nic.

Tak s každým dechem polykám slzy
nedá se popsat jak moc mě to mrzí
že stále hledá, co u mě má jisté
spoustu té lásky, pravé, tak čisté
útrpně plnící mé planoucí srdce.