alenka vyhnaná ze země za zrcadlem
alenka vyhnaná ze země za zrcadlem
vždycky něco zůstane
jako vítr v kleci
nebo voda v pěsti
..
barvy nocí prokvetlé
stínům zpívaly blues o světle
..
zavřela oči a dívala se
mysl neodvrátila
přistupovali k ní
promlouvali
dotýkali se
dary nosili
zahrnuli ji barvami pocity
měkkostí krmili
ruce plné drahokamů
teplo pod kůží
světlo pod víčky
stopy bosých nohou
loďka se houpala na vlnách
a ty byly větší a větší
všude kolem byl Hlas
který hnal ty vlny dál a výš
až hřměl víc než hrom
a jí se zablýsklo v očích
zavřela je pevně a dívala se
..
a po doušcích světla
noc ještě neodlétla
..
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Vícerozměrná argumentace, ta dává tvým básním ten správný výraz. Ty touto zbraní můžeš vyjádřit vše co chceš. A je to vidět - možno číst.
11.06.2013 12:44:34 | VEDz RVAHEs
och díky.. nemám psavé období, tak nový komentář u starších věcí potěší o to víc :o)
a ještě takový!
11.06.2013 13:16:18 | hanele m.
Jejda k čemu jsi si přičichla ... :-)
Jinak čichej dál,máš tak krásné zachvěvy pocitu,které jsou mi blízké.
Mazlíš se a hladíš se slovy tak jemně..m m m.
I když konec mě vyděsil.
03.03.2013 09:54:24 | Danger
vždycky něco zůstane
jako vítr v kleci
nebo voda v pěsti...
jo, to je dobrý.. :)
28.02.2013 08:36:38 | poeta