Noční veršování

Občas verš je to jediné co zbývá,
když duše šílí a rozum nedá spát.
Taje v sobě člověk skrývá
a na očích je mu to znát.

Hodina duchů dávno v zapomnění,
když ke klávesnici usedám.
Pro tebe,pro tvé pochopení
teď své "já" ti odevzdám.

Lásku co rozžehla jsi znenadání
a vlila do mých žil.
Pro tebe, mou přenádhernou paní,
o které jsem dosud pouze snil.

V hnědavých tůňkách topit se bez váhání
a hledat v nich duši tvou.
Padat na kolena, když bez zamávání,
ukryješ přítomnost svou.

Verš k verši ve sloku se pojí,
sýček za oknem jinou starost má.
Miluji tě jsou slova co nás pojí,
teď je teď a budoucnost.......snad spolu nás přivítá.