Zamilovaný

Slunce na nebi potemnělo,
ochabl jeho svit i žár,
v prázdnotě vesmíru- hvězd je pár,
srdce mé zdá se zkornatělo.

Hnusí se lekníny Moneta,
očím mým- barev svět je skryt,
jak caravaggiův šerosvit,
v samotě sžírá mě temnota.

Všechny adorace krásám světa,
zastínil teď jeden fakt,
to tebe- mám víc než rád,
krásná jak bohyně Arfodita.

Po tvém boku mi krev vře,
den ožívá písní drozda,
-ó, jak je láska prostá
a kéž v nás nikdy nezemře.