TURBULENCE

Naše láska má turbulenci, snad pomůže nám mezipřistání
a v dálce se snad zachrání ...
až maják spatří za mlhou.

Neznáme naše pravá jména, v zrcadlech tvář nám uniká
a zpronevěra našich hříchů až do nitra nám proniká.
Pýcha zrcadlí se na víčkách, přes závoj zloby se těžko vidí
ta druhá tvář surově odkrytá.

Jednou, až už naše oči nebudou mít možnost vyměnit si pohledy,
až naše slova dojdou z archívu,
tak možná nastane doba příměří
a duše se změní a budou jak z papyru.

Konec světa pro nás dva,
pro naši cestu společnou.
Kdy nastala ta chvíle zla?
Kdy láska hlásí konečnou?