Zrazená láska

Znáš ten pocit když tvoje srdce nemůže bez někoho být?
Znáš ten pocit když je někdo s kým by si chtěl/a celý den být?
Znáš ten pocit když někoho v lásce máš ale bojíš se mu/jí to říct?
Znáš ten pocit když miluješ něčí úsměv ale bojíš se mu/jí říct víc?
Znáš ten pocit když chtěl/a by si mít všechno ale nemáš nic?
Je škoda že tohle mám jen a jen já,
a celé dny mi to hlavou vrtá.
Vrtá mi hlavou jak se máš,
srdce mi říká "napiš jí", ale rozum "co to zas děláš"??
Myslel jsem že o Tebe nikdy nepříjdu že budem dokonalý pár,
ale ztratil sem tě a teď už musím se se vším vypořádat sám.
Už nevim jak se o Tebe snažit dál,
i když sám vím že to cenu nemá.
Je těžké žít s vinou kterou v sobě mám,
a nevěřil sem že takovou blbost v životě udělám.
Blbost která znamenala že o tebe příjdu,
a že bez tebe dál žít muset budu.
Byl to jeden obrovský omyl,
snad větší blbec jsem nikdy víc nebyl.
Ty si byla pro mě ta pravá,
a nikdy sem fakt asi neviděl většího blba.
Vždy když sem viděl jak se tvá pusa krásně směje,
tak sem měl na srdci pocit kteří mě doteď hřeje.
Vždy když sem se díval do tvých očí,
myslel sem že ta krásna chvíle nikdy neskončí.
Chtěl bych znovu zažít ten krásný pocit,
který bych mohl mít ve dne i v noci.
A to ten že tu pro mě někdo bude,
a v srdci pro mě místo jí zůstane.
Udělal jsem hodně chyb,
ale tahle mě mrzí ze všech nejvíc.
Vždy si pro mě znamenala a znamenat budeš něco víc,
jenže já tohle po tobě nemůžu chtít.
Škoda že tvé srdce patří už jinému,
a já už se bohužel na slzy jen zmohu.
Doufám že to co ti tu píšu pochopíš,
a než že to hodíš za hlavu se aspoň trošku nad tím zamyslíš.
Už mě nebaví po nocích utírat si slzy,
slzy za pocit lásky který mě nepřejde jen tak brzy.
Mrzí mě vše špatné co jsem ti udělal,
a všechno krásné mezi náma "podělal".
Prosím odpusť...