Uprostřed zpěněné vody
se tvá loď rozlomila
zmítala jsi se v bouři citů
když ke dnu klesala tvá pýcha
Pýcha kterou jsi při mém boku získala
a nedokázala ji ve svém nitru skrývat
pomalu tě táhla směrem dolu
jak ryzího diamantu kus
A já i tak stojím na pláži
a v očích se mi třpytí slzy
Teď spočíváš na písečném dnu
obklopena červenými korály
a omývána blankytnou modří
proudících mořských vod
Jediný kdo ti dělá společnost
je blaho srdnatý delfín
který plave okolo tvého těla
a svou píseň smutku pěje
A já i tak stojím na pláži
a v očích se mi třpytí slzy
Tóny jeho smutku se šíří
vodními masami mezi korály
jdou od pobřeží k pobřeží
a oceán o nich ví
Ten kdo tu píseň zaslechne
zůstane na chvíli omámen
a zdrcen v tvém světě
který je nyní ledovým hrobem
A já i tak stojím na pláži
a v očích se mi třpytí slzy