je vás tolik, komu dlužím slova
za lásku, přátelství, za naději
nesla by se jako koně na podkovách
ze zlata či stříbra - co kdo nejraději
cvalem travou, hříva by jim vlála
podkovy cinkaly odhodlaně
ani by si uzd a sedel nevšímala
bělostný cukr si brala z mojí dlaně
jen se bojím zvučně bičem práskat
aby se nelekla svazování
a nebála se že je snad nepolaskám
až se mi dopíšou někdy před svítáním
Na tebe mi to přijde nezvykle zrýmovaný.. Ale zní to docela pěkně. .)
21.03.2013 23:48:54 | Jan Voralberg
no.. mně se občas přihodí i verše vázané
já to neovlivním - jak to přilítne od Múzáka, tak to zapíšu :o)
21.03.2013 23:54:10 | hanele m.
v ohradách pod sluncem vlání hřívy
milostné řehtání blíží se vpřed
ladný jak ptáka let v oblohách modravých
propletou hlavy své spanilé naposled
21.03.2013 23:39:20 | poeta