Na křídlech samoty.
Někde vysoko nad zemí.
Ztrácejíc poslední jistoty,
Chci se pustit a spadnout dolů.
Víra je to k čemu se obracíme,
Když selže vše v co věříme.
Já věřil v tebe, v tvou upřímnost,
Lásku a jedinečnost.
To jsem ztratil…
V co věřit, když selže víra?
Cítím jak v mém srdci projevil se hněv..
Spadnout do polí smutku,
Do luk samoty a litování.
Chci aby ten pocit odešel hned,
Abych nezažil další milování.
Spáchal jsem snad nejhorší hřích?
Když měl jsem dívku rád?
Ze všech stran teď slyším smích,
A v mém nitru je prázdno.. snad pláč.
Pláče mé srdce bolavé
Tvou láskou ubodané.
Opravdu platí myšlenka,
Že vyhrává ten kdo miluje míň?
ten kdo miluje, snadno věří..ale neprohrává ten kdo miluje víc, jen ho to víc bolí..
07.04.2013 14:00:08 | Jiná
zažil jsem to podobné...možná ale ta víra nebyla správná, nabo měla špatný základ, ale v lásce...jo je věčný boj, a štěstí přeje připraveným...
24.03.2013 22:06:15 | Robin Marnolli
a co takhle sám v sebe, není to základ spokojenýho žití?
24.03.2013 21:58:35 | Hagrid