Má Slabosti

Oči Ti zářily dětskou bezstarostí
A s drobnými vráskami na čele
Se to bilo od pohledu
Když svraštil jsi jej tichou zlostí
Smíchem pro přátele
Když bál ses, že tě svedu

Krčil ses v koutě i tak už vprostřed dění
Při řeči skláněl pohled do země
A do očí třásl ebenové vlasy
Nevěda nic o mém živém snění
Mrkajíce na svět beze mě
Netušíc, jaké máš řasy

Luskal sis do ticha, jen ať tak tiché není
Pokud tě zrovna někdo nenutil se smát
Tím smíchem, pro který bych zabila
Hltajíce každé slůvko, od tichého klení
Až k těm, že nemusím se bát
Těm, abych se víc snažila..

Při prvních tónech se Ti trémou třásly ruce
S dotekem i Tvůj jedinečný hlas
A když jsem tě nechala jít
Tváře nám zbrázdilo slzí tucet
Než vstříc vyšla jsem Ti zas,
má Slabosti
Musela tě mít