Osudová

Když ztratila jsi sukni,
řekl jsem:Nesmutni,
i tak jsi krásná,
hvězda má jasná"!

Došli jsme k halence,
vykřikla jsi tence,
chráníc rukou prsy.
Touha mě dusí.

Sedíš tu nahá,
ústa jsou vlahá,
předlouhým líbáním.
Lásce se nebráním.

Chtíčem posedlí,
nic jsme nejedli,
nepili...nespali.
Andělé povstali.

Objevujeme svá těla,
zmámení láskou zcela,
nemáme zábrany.
Bez možnosti záchrany.

Trvá to dlouho,
zmámeni touhou
nevnímáme čas.
Je to asi v nás.

Beru to prakticky,
jsi moje,navždycky,
souznění společná.
Slova jsou zbytečná.

Životem spolu jdeme,
společně zestárneme,
Tak je to Písmem dáno.
Do smrti máme vystaráno

společně.

Vše ostatní je zbytečné!