Zlatý prach

Proč jen střípek naděje zakousl se mi pod kůži?
Přidruží se k dalším slepým bolístkám v mojí mozkové kúře
vzpouře podobný
povahou nezlomný.

Jako kopretiny
uzavře stíny do poloviny svého rozněžnění
podle snění mého
do mechu.

Potěchu v poslechu melodického hlasu nalézám.
k pavézám přilnu porézním.
Odezním jako v palci palčivé pnutí
co zarmoutí strunu v loutně mých přání.

Sklání se nade mnou tvá hlava a ruce náhle
a vyprahlé moje oči nevěří
že do dveří jsi vešel zrovna ty!

Prokláty mám oči světla jehlami
a známý pocit na duši
kdy retuší chci obelstít čas a snůšku hloupostí
a z předností udělat klenot slunného večera
kdy jas se mění v zlatý prach.

Zatím s tebou žiji jen ve snách.