V psí kůži

Hoď mi kost,
a já slintat budu,
nad masem, co vkládáš do svých úst,
jo, jsem všem jenom pro ostudu,
a ty víš, že právě držím půst
od tebe a tvých něžných slov.
Jen pal
ta pro tebe lehkovážná slova,
co psala jsem ti někdy ve středověkých dobách
na zašlý svitek palimpsestu,
jen klidně odežeň mě znova,
ven do bouřky, na bahnem pozvracenou cestu.
Budu sedět za oknem
a tiše přitom píseň osamělých čoklů pískat,
zatímco ty ve světle svíčky, budeš svou staronovou dívku,
v dlouhých vlasech se smíchem vískat.
Já vím, že má zbitá vlčí kůže,
tvému nosu nevoní.
A za mé činy zatratí mě,
ten, kdo ještě může,
tak aspoň buď milosrdný
a dej mi kousek jedu pro krysy,
ať už to tolik nebolí...