Tajemný milenec

Jsem jako boxer,po dvanáctém kole,
všechno mě bolí,nahoře i dole.
Znám mnoho mužů,horňáků i dolňáků,
i těch,co mají lásku na háku.

Ty se však z toho výčtu vymykáš,
jsi tajemný,jako Karpatský hrad,
nemluvíš,z hovoru stále unikáš,
neřekneš,zda máš mne vlastně rád.

Občas sem vstoupíš,
na slovo skoupý,
v ruce kytici růží.
V klidu se posadíš,
svůj úsměv nasadíš
a mně se prostor viditelně zúží.

Našeho vztahu zrání,
delirium milování,
výkřiků gejzíry:
"Můj Bože!"
Bez víry!
Překotná vášeň těl spojených,
zde není místo pro slovo "hřích"!

Srdeční sval buší do hrudi,
tělo tě z útrob pustit nechce,
sekrety lásky mě k něžnostem povzbudí,
teď vypadáš křehce.

Odliv vzájemného zkoumání,
závan reality,
odchodu již nic nebrání,
šťastni jsme,já i ty.

Jak rychle plyne čas,
ten lásky zrádce nájemný?
Čekám,kdy ke mně vstoupíš zas,
krásný,něžný,
tajemný.