Vyznání

Jednoho dne květnového,

vstoupil do života mého ponurého...

Muž na pohled věku mladého,

osudu nejspíš prokletého.

Prožívala jsem dobu smutnou,

ale on tou chvílí krásnou.

Probudil v mém srdci skulinku prázdnou,

a sfouknul bolest dávnou.

Nos mi ocumlával,když mě zahříval,

všude po těle horký nával,

on na sobě nechat znával.

Kéž bych si tenkrát polibky nechat dávala,

později jsem si vyčítala.

Do zrcadla se dívala,

a na něj vzpomínala.

V hloubi mé duše ukrytá,

vzpomínka na kousky rozbitá.

Vínem často zalitá,

stářím trochu zrnitá....