nevěrnice

Na nebi svítil měsíc jasný,
tulily se k tobě dvě postavy.
Mlč už miláčku a zhasni,
chystá se jedna druhou odpravit.

Romantický výlet pod stan,
chtěli se spolu sblížit.
Jeden z nich však měl plán,
tomu druhému ublížit.

Po tmě ji líbá na šíji,
něžně její kůži hladí.
Prý, že z nevěry se nestřílí,
ona mu tiše radí.

Zlost a vztek ho jímá,
nevěrnici pomstít se chce.
Následek ho nezajímá,
hold takoví už jsme!

Naposled ji políbí na čelo,
do ucha slůvko "sbohem" zašeptá.
Tlumený křik a pak už jen ticho zaznělo,
nikdo se jí na nic už nezeptá.

teď kdesi v lese, v temném hvozdu,
dívka nevěrná tu pod zemí spí.
Těsně před smrtí vyřkla prosbu,
tu však se již nikdo nedozví