Vyznání nekončí

Že je to milosrdná lež,

že pak řekneš tak už běž.

Netoužím vidět tě víc,

uvědom si, že z toho nebude nic.

 

Když přišla jsem za tebou,

nevěřila jsem co kroky touhou dovedou.

Že za tebou mě odnesou,

a lásku do mého srdce zase přinesou.

 

Jak čerstvý vánek,

byl silný tvůj spánek.

a přesto jsi mě vnímal,

do očí ses mi díva.

 

Jsi mi tak podobný,

až z toho mám pocit chorobný.

Že se naše povahy nesnesou,

a to zklamání naše srdce neunesou.

 

Na začátku června,

nemohla se dočkat tejdna.

Kdy uvidím tě znovu,

s radostí jsem odcházela z domu.

 

Když vedle tebe pak seděla jsem,

nezábla mě zem.

V tu chvíli šťastná jsem byla,

a nakonec mi jen ta vzpomínka zase zbyla.

 

Když do vzduchu jsi mě zvedal,

můj chtíč si říct nedal.

Chtěla jsem tě líbat,

ráno s tebou snídat.

 

Viděla jsem tě jako svého krále,

pro mě jediný v sále.

Myslím na to stále,

a čekám na tebe stále.