Nechme minulost spát

Spolkni svou zlost
a postav se mi čelem,
víš, jak moc neslušné je,
mířit mi do zad revolverem?

Hledáš vinika,
ale co když vůbec není?
Chceš najít ve slovech
- příběhu rozuzlení?

Nech minulost spát,
vždyť tak dlouho trvalo
než konečně se odmlčela,
už bylo dost nocí,
které já
i ty jsi probrečela.

Podle tebe,
jeden musí být ten špatný,
jenže já vím kdo to bude,
a bránit se, je mi teď houby platný.

Ublížila jsem ti,
nemysli si, že mi to neni jasný,
zbláznila jsem se,
do něj. To jeho oči jsou tak krásný.
A i když to bylo jen poblouznění
a už dávno je to passé
vytahuješ to tady,
znovu a zase.

Tak už,
nech to všechno ležet v prachu,
tam kam patří všechny promlčené činy,
a raději zapomeňme,
namísto svalování viny.

Jedna na druhou.