Vězněná jím

Věřím a nemám čemu,
dávám a nemám co,
chodím bez jediného kroku,
zabíjím se a neumírám .

Miluji a útrpně hynu,
proto, jakou on má vinu
ztělesněná pravda mi do očí
lže přec nejde nik odolat
tak denně si mě otročí
ví, že mu nebudu vzdorovat.

Ztrácím a znova nalézám,
utíkám a navždy tu zůstanu,
pláču a neuroním slzu,
jdu dál a navždy už mrtvá.

Pro jeho vinu, svědomí
pro pravdu
kterou sám nikdy nepozná,
stejně jako se nikdy nepřizná.