pád

Chtěl jsem napsat báseň o lásce,
ale brzy skončila v otázce,
chtěl jsem víru a milovat,
jen mi zbylo smutně litovat.

Nechtěl jsem zůstat sám s prázdnou duší,
teď mi jen srdce silně buší,
každý moment myslím na chvíle krásy,
co mě vyvedou z blubin zkázy.

Celé mé tělo se chvěje,
a ta krutá samota se mi směje,
ví že nemohu milovat jinou,
a mé poslední vteřiny mého života plynou.

Miloval jsem Tě jako jas,
který probouzel do úsměvu nás,
miloval jsem dotyk žáru Tvůj,
říkala jsi mi jsi jen můj.

miloval jsem Tvůj vzdech,
srdce mi bušilo a já citil Tvůj dech,
miloval jsem Tvé tělo,
které se předemnou chvělo.

Miloval jsem Tebe jedinou,
tak čí je to vinou,
že naše osudy najednou od sebe plynou,
ptám se proč?