Cosi pod tím vším

Je jako kámen, který tě tíží.

Uvězněný za sladkou mříží.

Je jako růže, která vadne

Jednou tě potěší a potom chřadne.

Je jako rým, který teď skládám.

Mizivý, pochmurný a vůbec ho neovládám.

Proč? Toť otázka ...

A přeci jenom není to celé pouhá nadsázka?

Kdo dal mé mysli právo

z života udělat mi mlhavo.

Pocit? Nejspíš jen pouhý klam,

skrytý, rostoucí a hluboký šrám.

Emoce, jenž si nalhávám,

brání mi a stále se obávám.

Není to štěstí ani zloba.

Je to jen láska, co neznala boha.

Láska, jenž nebyla viděna.

Obtíží jí byla pouhá zástěna.

Vím, že je to celé zbytečné,

ale co s tím, vždyť srdce je netečné...