Má vzpomínko...

Má malá

o Tobě napsal jsem stovky veršů, snad i naivních

a přece chci psát dál, jenom dál

psát o Tvé kráse, vnadách a o lásce.

 

Má jediná

ten pocit, kdy nespím a čekám, zas čekám

až mi prosvítíš obývák a já budu moci dát

dát do Tvé dlaně dnešní úsvit v korálcích.

 

Má hnědovlasá

přijď za mnou a tiše proměň se ve svíci

a při psaní veršů mých intimně plápolej

dál plápolej jako věčné světlo života.

 

Má skleněná

vejdi mi do bytu bez tichého zaklepání

proměním se v slunce a celou Tě prohřeju

abys mohla vrýt se mi zase pod kůži.

 

Má Vanilková

tisíce hájů a parků kvůli tobě prošel jsem

a ve snech létal tichým vesmírem

jen abych Tě na chvíli spatřit směl.

 

Má průzračná

do pokoje vchází svítání a já jdu vařit kávu

a pak možná na Tebe počkám tam

počkám na nebe, až rozjasníš se v něm.

 

Má vzpomínko

hraj si dál v klávesách tu svojí píseň lásky

a já chci říct: Nezapomeň, lásko

Nezapomeň, že miloval jsem Tě tisíckrát.