Z oken kupé

úsměv marné holky
zastihl mě v kupé
za svitu
měsíčních světel
tohohle vlaku
smála se
černýma očima
blýskání plamenů
dotvářelo dojem
že jakoby
zachycují rytmus krajiny
X a Y se bohužel
nedotýkají
samota ve mě
v ní
mě odrazuje
světla kupé blikají
jako svíčka na hrobě
samotná
přesně tak si připadám
když vidím záblesky
světel v půlnoční
krajině
z oken smradlavého
vlaku
opilci usínají
za pět dvanáct
jen já to táhnu
do dvanácti s ní
bez ní