Chuť zakázaného ovoce

Střed pavučiny,

velké jako svět,

odvíjí se život prostý,

jako malý květ.

 

A z nečekání přijde,

další zkouška,

sama sebe,

...ta temná lavička...

 

To mě baví...

Krásné vlasy...

pohledy upřímný,

tužby tajné v srdcích.

 

Hořící lidské pochodně,

a skrytá husí kůže,

tak trochu zimnice,

strach nedovolí více.

 

A přesto tohle potkání,

mělo takovou hloubku,

neber si to do života,

dneska hrajem na jistotu.

 

Přesto budí to,

vzpomínky tolik příjemné,

že šíleně smutná princezna,

má na tváří úsměv nepatrného štěstí...