V síti

Nemůžu psát.
Mám hlavu plnou výčitek a otázníků.
Chtěla bych řvát,
ale nemám už ani sílu ku povyku.
Jen tiše sedím a slzy do pórů se vpíjí.
Každá myšlenka- uštknutí zmijí..


Tak už se sakra prober Vykřičníku!
A třeba i vraž do srdce dýku,
jen nenech mne dále tápat v bolestné naději,
nenech mne v tichu ztracenou.
V síti doufání jak mouchu lapenou,
když křídla se ve snaze o únik jen zachvějí.