Dva modré safíry

Dva modré safíry po štěstí toužící
plakaly oddaně, v moři těch slziček,
plaval jsem bezbranně, kytici svatební
vtisknul ti do dlaně.

Perličky modravé láskou tvou vonící
cestičky stříbrné kreslily na líci.
Perličky jiskřící stékaly po tváří,
sůl, jenž je nad zlato, vedla sis k oltáři.

Rosičku solenou cítíla´s na rtících,
slízla´s ji jazykem, zakryta závojem,
a srdce bušící z svatebních hostů stojících,
zklidnila´s hlubokým povzdechem.

Prošli jsme špalírem, došli až k faráři,
klečíme v polštářích, ruce nám zaváží,
polibek s prstenem, s úsměvem na tváři
safíry modré zas jasně se rozzáří.

--------------------------------------------

To stalo se dávno, dnes už to není,
v modrých tvých safírech vyhaslo snění.
Na rty teď naposled líbám tě paní,
kanou mé slzičky, tvář hladím dlaní.

Dva modré safíry po matce toužící
pláčou tu bezradně, v moři těch slziček,
topím se nešťastně, kytici smuteční
vtiskl mi syn a dcera tvá do dlaně.

Na rakev padají perličky slané,
už nikdy je neslízneš, tak je to dané,
skryta teď závojem, však svatební to není
to bůh jej vyměnil, životy mění.

Na modré safíry zbudou jen vzpomínky,
sladkých tvých políbení, něžných těch pohlazení
na radost z našich dětí výskajících po probuzení,
jak v svatebních nocích našli jsme zalíbení….

Teď stojíme tu nešťastně zakryti smrti závojem,
před chvílí prošel jsem, smutečních hostí špalírem,
teď modlíme se spolu s farářem… a až smuteční
pochod dohraje, pak duše tvá vstoupí do ráje.

Pak zavře se nad tvým tělem zem.
S námi však zůstaneš, slibuji oddaně,
dva modré safíry, na tvoji památku vtisknu
tam nad hrobem dětem tvým do dlaně.