S úsměvem dnešním,
dívám se na zítřek,
s pocitem chvějivým,
čekám co se stane.
Nechci se bát,
strach nechala jsem v mlze,
teď přijímám úsměvy,
plné opojného slunce.
Rudá zaplavila moje líce,
jiskry moje oči,
a husí kůže...
... to už je mi nyní běžné, přeci...
Po době strasti,
přišlo trochu slasti,
a trochu upřímného smíchu
a velikého štěstí..
Přeju ho každému,
svět je pak hezčí ,)
Pokračuj, bylo mi potěšením!!! Strach je v mlze a již Slunce prosvítá krásně, skrze Tvé básně. Nechť Tvá slova září jako Tvé oči.
To není běžné, to je moc dobře ,) Děkuji :-)
30.05.2013 01:23:44 | Josse74