Nejhezčí sen

Když slunce ráno vychází, a já jsem sám,
myslím na to jak rád tě mám.
Přes den je mi smutno jen,
a tak čekám na svůj sen.

A když slunce zapadá,
tak už mě to napadá..:

Půjdu spát,
nechám si o tobě něco zdát.
Zavřu oči, a octnu se tam,
tam, kde dobře se mám.

Procházím zahradou plnou černých růží,
dojdu až tam, kde cesta má se zúží.
Tam, kde pod skalou u studánky jediná bílá růže kvete,
pokropím ji troškou vody, no a div se světe.

V té zahradě probouzí se city,
a místo té růže stojíš tu teď ty.

Vezmeš mě za ruku a jdeme spolu zahradou,
kde teď už jen bílé růže kvetou.
Cítím radost a šťastný jsem moc,
a tak přeji si, ať nikdy neskončí noc.

Vedeš mě k bráně a blíží se ráno,
být s tebou déle není mi přáno.

A tak ohlédnu se zahradou, teď zase plnou černých růží,
hledím tam, kde cesta se úží,
hledím za svou bílou růží...

Když slunce ráno vychází, a já jsem sám,
myslím na to jak rád tě mám...