Růže

Mé tělo do hrobu jest položeno,

ty stojíš nade mnou a hledíš,

básně a verše, vše pomali rozloženo,

rudou růží mé tělo světíš.

Modrá jak moře, slza do hrobu padá,

již není nikdo, kdo truchlí, krom tebe,

poslední slovo, slova, mi odpouštění dává,

mé tělo pomali trouchní, vinou sebe.

Netrap se ztrátou, není mě škoda,

básníků na zemi miliony jsou,

život tě naučí, co nenaučí tě škola,

všechna trápení přes lásku jen jdou.

Na znamení lásky vyrostl růže keř,

že láska je ideál, to pravda není,

netrap se ničím a mým slovům věř,

každá růže i láska má své trní.