Protékáš mi srdcem jak stříbrný vodopád
v měkkosti rtů zní táhle "snad"
prsty hladíš dlouhé vlasy z mechu
a objímáš můj útlý pas
stojíme zabořeni v hvězdném prachu
vpíjíme každou z nočních krás...
Lásko, voníš šalvějí a tymiánem
jsi můj přítomný okamžik
když v hodině těsně nad ránem
vdechnu tě v polibku
tichý vzlyk....
Ve stínu rozdrcených skal
objímej mne, prosím, dál...
dokud se nerozední.