VYZNÁNÍ
VYZNÁNÍ
Anotace: Když ten obrovský vnitřní přetlak mohl odejít jen na papír, znělo to až nemístně pateticky. S obrovským odstupem času už se do toho ani nedokážu úplně vcítit. Jedno ale vím - že jediné slovo nebylo vylhané... http://www.youtube.com/watch?v=68piTkzDBr4
Sbírka: Retro ze šuplíku I.
VYZNÁNÍ
Mé štěstí tak těžce umírá
A život pouhá klauniáda byl
Snad bolest ti nepřinesu
svým zoufalým vyznáním
Poslyš můj výkřik plný člověčiny
a tragického citu
Statečně mi podej ruku
Když po kouskách se v blatech propadám
/Poslední prosba je snad zákon - nech mě uvěřit/
Než rašelina zaplní mi ústa
Já do tmy šeptám miluji tě
Ta zatracená forma byl jen ubohý klam
Styl jak rakovina se vlekl po letech
V náhlém znovuzrození smrti
se nastavuji nahý bodlákům
Tím šíleným proč už proboha nedopusť mé trápení
Jen pochopení si na tobě chci vymodlit
/za jeden nepovedený život/
Co jsem ti mohl dát snad dal jsem
Já chtěl dát mnohem víc a o braní jsem snil
Vyhni se výčitkám
a tvé slzy mě až do samého konce spasí
Přestože tvé tělo na dotek mi bylo
já při veškeré snaze nemoh explodovat
Chtěl jsem tě líbat
a musel jsem se nenuceně smát
Když láska s láskou rve se
to jediný slabý člověk neunese
Za hranicí života je můj jediný cíl
A na lístek mi stále ještě nezbylo
Tak poslyš mou zpověď a snaž se pochopit
Já padám únavou a rád bych se zemí zde srost
Svou ruku neovládám a proto dotýká se hvězd
co pálí svědomí
Já vím že zraňuji tě
A přitom mám tě rád
Kdo mohl by toto pomyšlení snést
Když líbat tě chci
jen ti dávám rady
Když líbat tě chci
jen ti naslouchám
Když líbat tě chci
jen si zapálíme
Když líbat tě chci
tak v sobě umírám
Já pověděl ti snad až příliš mnoho vět
a prožil s tebou tak krátce dlouhý čas
V myšlenkách předháněl se
a plakal za nocí
Teď klesám únavou
a zbaběle ti šeptám definici všech svých monologů
S hořkostí mám tě rád
S hořkostí miluji tě
Praha, 1976(?)
Komentáře (8)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk