Vím
že nemám říkat láska
když je
jenom malý klišé
ani smutný ani veselý
povídání
o Proximách Centauri
Chtěl bych se umět bránit
těm polibkům
co mi posíláš
v zalepených obálkách
úsměvy
Tak
Zamiloval jsem se
do svého odrazu
V zrcadlovém labyrintu
Plném svých desiluzí
Hvězdy jsou nám průvodci, ukazují směr, svítí a září, aby si každý našel tu svou. A té se pak držel, tak jako já se držím Velkého vozu. Ať už jsem kdekoli, první noc, jakmile se začne stmívat, hledám jej na noční obloze. Někde tam jsou Proximy, které opatrují básníky, kteří tu zvládají i dvě věci na jednou, žít a psát... a pak tu také být šťastni, jen tak z mála, protože vědí, protože tu popadali z hvězd, které nad nimi ted bdí a drží ochrannou ruku.
Krásné sny, básníku, děkuji, že jsi, miluji Tvé básně...
13.06.2013 00:45:21 | Sunny
Láska je zmatek, nutno dodat : )
13.06.2013 09:03:27 | M.V.Jung.
A co tady není zmatkem, ve zmatku se rodíme a ve zmatku umíráme... protože vše, co je jednou poprvé, je místy zmatečné. Jakmile máme možnost užít si okamžiky podruhé, jíž víme co čekat. Jenže, kdo se tu smí narodit podruhé a podruhé umírat? :))
Vše je jak má být, básníku, ale dost kož, neb Ty o mé komentáře nestojíš .-)
13.06.2013 15:47:30 | Sunny
vždycky jsem smutná, že nemohu nabídnout Jungovi duchaplný komentář. na druhou stranu - ani jsem se o to posledních pár let nesnažila :) každopádně neduchaplně - nějak mi přeci jen přijde člověku bližší než ty, co občas od tebe přečtu. což nemá být kritika ani jednoho případu, jen snaha říct, jak to na mě působí. líbí se mi. můj původní komentář měl vypadat takto (ale před Jungem se stydím být takto stručná):
ňam
11.06.2013 02:00:16 | Já Esther Ruth
ale to moc neber, já čtu letmo, občas něco, nemám tě načteného, už dávno nebo vůbec, ale jednou si tě vezmu na mušku a pročtu důkladně. jsou to jen pocity a dojmy zkrátka
11.06.2013 02:06:37 | Já Esther Ruth