Láska

Miláčku nevím, jak mám začít,
na tebe nedokážu se mračit,
slova jsou pro nás zbytečná,
ale láska naše je skutečná.

Při našem psaní,
slzy do očí mi vhání,
věty, které mi píšeš,
čtu si je tiše.

Jsi pro mě slunce,
které prozáří mi celý den,
jsi můj měsíček,
který hlídá v noci můj sen.

Při psaní těchto vět,
slzy po tvářích mi kapou,
dala bych ti celý svět,
byla bych tvou mapou.

Bez tebe bych nebyla nic,
dám ti své lásky ještě víc,
chci tě mít pořád jen pro sebe,
prázdné a smutné jsou chvilky bez tebe.