Pro ní

Píše umělec po prázdné stránce,
schnoucí skvrny tvoří slova,
duší ne nepodoben prázdné schránce,
bolest se stává inspirací zas a znova,

pro tento den však jeho ruku,
nevede žádný temný splín,
ve zběsilém srdce tluku,
skládá svojí milované rým,

co vpřed ho žene neví sám,
snad touha nebo žádost,
k básni polibek přikládá,
snad udělá jí radost,

láskou se ztrácí zas a znova,
když hledí do těch krásných očí,
nenachází ta správná slova,
sdrce se vždy rozdivočí,

horečně končí ty poslední řádky,
zda myšlenka je správná kontrolují oči svědomitě,
svou ztracenou chtěl by moc zpátky,
neví jak jinak jí říci - miluji tě!